Co kdybych ten poklad bývala byla našla já?

28. února 2015 v 20:57 | Michelle |  ÚVAHY
Někdy člověka dokáže překvapit, jaké záhady vlastně skrývá místo, kde žije. Stejně tak jako v mém případě. Kdo by věnoval pozornost tomu, že se nějakému kopci v okolí říká Zlatník? No já tedy rozhodně ne. Tedy ne teď, i když přiznávám, že bývaly doby, kdy toto jméno rozněcovalo moji bujnou dětskou fanatzii. Pověsti jsou sice krásná věc, ale ti, kteří jim věří, jsou asi tak současní, jako doba v nich popsaná, říkala jsem si ještě před pár měsíci. Jenže pozor, na každém šprochu, pravdy trochu...



Možná vás napadá, že jsem se vás právě pokusila uvést do nějaké své smyšlené reality a neuměle se tu snažím o ztvárnění příběhu odehrávajícího se výlučně v mé fantazii. Ale není tomu tak. Ve skutečnosti se pomalu propracuji k lehké numismatické přednášce. Ale pěkně popořadě :)

Před pár lety se nám zaběhl pejsek a já, příčina jeho úprku za svobodou, se jej vydala hledat (nebojte se, brzy se našel). Mám to štěstí bydlet v malé vesničce obklopené ze všech stran lesy, a tak moje první kroky směřovaly právě tam. Bylo mi tehdy asi 13 let a zoufale jsem po dvě hodiny bloumala mezi stromy a hledala svého neposlušného welše, po kterém nikde ani vidu, ani slechu. Docela jasně si vybavuji jedno místo, kde jsem se na chvilku zastavila. Byla to taková kamením posetá stráň, která pod pokrývkou žloutnoucího listí vypadala tou dobou prazvláštně kouzelně. Tomu místu, respektive celému lesu kolem, se říkalo Zlatník. Za chvíli jsem pokračovala dál, až jsem nakonec pátrání kvůli padajícímu soumraku vzdala. Ale teď poposkočme v čase o pět let dopředu, do slunečného dne roku 2014, kdy mám jako čerstvě osmnáctiletá jednu z jízd v autoškole.
S mým instruktorem je zábava, pořád vypráví vtipy. A tak když jednou jedeme po silnici, z druhé strany pod zmiňovaným kopcem, říká: "Ten chlap, víš, ten co to našel, to byl ale vůl." Na to následuje smršť mých otázek, o kom a o čem je tu vlastně řeč. "Ty to nevíš? Vždyť bydlíš kósek vodsaď - na Zlatníku kdosi našel starý mince no a nenahlásil to, část prodal a asi pude sedět."

Zpátky do přítomnosti. Před pár dny jsem v blízkém muzeu navštívila přednášku na téma zmiňovaného pokladu. Ano, vypadá to, že pověsti opravdu nelžou. V červenci roku 2010 našel pomocí detektoru jeden muž na Zlatníku džbánek plný nejrůznějších starých mincí o celkové hmotnosti kolem 6 kg. Jenže podle legislativy, ten, kdo najde "poklad" pomocí nějakého detekčního zařízení, nemá nárok na nálezné. A to se možná stalo šťastnému nálezci nešťastným kamenem úrazu, neboť touha zpeněžit nález převážila nad uvědoměním si jeho historické hodnoty, a tak přes 4 kg mincí rozprodal. Přesto jich zbylo úctyhodných 2 267.
Zajímavé je, že pocházejí z různých časových období i z různých zemí. Nejstarší se datují do 2. poloviny 14. století, ty nejmladší do 40. let 17. století. To má svoji logickou příčinu. Ti z vás, kteří se lehce orientují v historii, už na ni zřejmě došli. 1618 - 1648 jsou léta, která pro naši zemi rozhodně nebyla pokojná. Je to doba třicetileté války, kdy náš region ohrožovali mimo jiné i Švédové požadující výpalné. Zdálo se proto být dobrým nápadem své jmění někde ukrýt. Jaký osud zastihl člověka, který si své peníze na Zlatníku schoval už asi nezjistíme. Jisté jsou jen dvě věci, byl to člověk bohatý, zřejmě měšťan, a za další, pro své peníze se nevrátil. Zda byl zabit, anebo svůj úkryt nedokázal znovu najít, těžko říct. Ještě pozoruhodnější mi však přijde, že při svém nalezení byl poklad umístěn pouhých 20 cm pod zemí, zakrytý kamenem, a přesto se jej téměř 400 let nikomu nepodařilo objevit.

Nyní ještě krátce k slibované numismatické stránce povídání. 34 % zůstalých mincí pocházelo ze Salzburgu, 24 % z Českých zemí, 14 % z Korutan a 8 % z Německých zemí, některé dokonce ze Španělska, Štýrka a Papežského státu. Osobně mě tato geografická různorodost překvapila, ale dozvěděla jsem se, že cizí mince v dřívějších dobách prý nebyly na našem území ničím neobvyklým a normálně se zde s nimy obchodovalo.

Vůbec nejstarší mincí je parvus (haléř) Karla IV.. Hojně se v depotu (nálezu) vyskytovaly i pražské groše, 3 krejcary, což je synonymum a jejich rakouské obdoby dreiery, to všechno jsou mince, které byly mezi lidmi nejoblíbenější, nejčastěji používané.
Kdo by se domníval, že bylo dřív běžné, aby na českých mincích byly české popisy, mýlil by se. První mincí s českým názvem nominálu je malý groš, který začal razit až Rudolf II. Přikládám i jeho fotografii, protože nápis "MALEY GROSS" mi přijde nevím proč, zvláštním způsobem roztomilý :)


Ovšem mince nerazili pouze panovníci, povolené byly až do reforem Marie Terezie i tzv. soukromé ražby. Jedna z nich dala vzniknout i jedné z nejvzácnějších mincí celého depotu, 1/2 krejcaru Františka z Dietrichsteina vyraženého v Olomouci roku 1614. Vzácný je právě pro rok svého vydání - moc mincí se tehdy nerazilo.

O tom, že i v minulosti existovali "tuneláři" nás přesvědčí tzv. mincovní konsorcium, organizace s bohulibým záměrem dohlížet na to, aby byly mince raženy podle předepsaných parametrů. Jenže Karel z Lichtenštejna a známější Albrecht z Valdštejna, členové mincovního konsorcia, měli na tuto záležitost poněkud jiný náhled. Parametry, neparametry, nechávali razit mince s nižším obsah stříbra, a to které tím zbylo, s tím si hravě poradili.
Osvícených hlav se však našlo více. Lidé začali vyrábět tzv. falza (v singuláru falzum), prostě podvrhy. Často je neodradilo ani to, že tento přečin byl jedním z vůbec nejhorších provinění proti císaři. Z těchto důvodů, aby se pravost mincí ověřila, opalovaly se, anebo provrtávaly. Kousalo se pouze do těch zlatých, jelikož zlato je velice měkké. Stříbro nikoli, a proto tato zkouška u stříbrných mincí pozbývala smyslu.

V našem pokladu se ukrývá i jedna chyboražba, místo roku 1573, stojí na minci 153. Díky chyboražbě se paradoxně z pohledu dneška mince stává, díky své vzácnosti, hodnotnější. A ještě jedna věc mě zaujmula. Věděli jste, že nemusíte být nutně ani vladařem, ani vlastnit soukromou ražbu, na to aby se vaše jméno (nebo spíš váš symbol) objevil na mincích? Řeč je o mincmistrovské značce. Každý mistr, který razí mince, má svoji vlastní značku. Ta je dohledatelná, a tak můžete z písemných pramenů zjistit, kdo konkrétně danou minci vyrobil, no není to pěkné? :)

A tak se vracím k otázce avizované v titulku článku: Co kdybych ten poklad bývala byla našla já? Zřejmě nic. Nálezné sice činí 10 % celkové hodnoty depotu, jenže, kdo tuto hodnotu určí? A jak dlouho to bude trvat? A jak vlastně mohu prokázat, že jsem při hledání žádné detekční zařízení nepoužila? Možná i složitost celého tohoto procesu a v podstatě nulový výnos pro nálezce má svoji vinu na tom, že spousta pokladů odevzdána není, ba naopak je rozprodána a to často do cizích zemí. Podle mě je to velká škoda. Ne všude to takto je, třeba ve Velké Británii, představte si, tam bych zbohatla, kdybych bývala byla... však víte. Tam se totiž depot stává majetkem nálezce (nebo jen jeho hodnota, nejsem si jistá), kdežto u nás je takový poklad majetkem toho kraje, ve kterém se našel. Prý se uvažuje o změně zákonů, která by snad mohla pomoci ochránit naši historii - tím, že za odevzdání lidi odměníme. Ale zdá se, že realizace je zatím spíše ve hvězdách.

Přeji krásný večer a nepřímo tímto děkuji za velmi zajímavou přednášku paní Mgr. Dagmar Grossmanové, Ph.D., která tento nález dostala na starosti a z jejíhož povídání jsem čerpala informace pro tento článek.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sonalesa Sonalesa | Web | 28. února 2015 v 21:46 | Reagovat

Zajímavý článek. Těch mincí muselo být opravdu hodně, pokud byla třtina skoro tři tisíce.
Ten, kdo ty mince našel nad tím musel hodně přemýšlet, přeci jenom, kdy jen tak vezmeš detektor a jdeš hledat starodávné mince?
I přesto by bylo pěkné (alespoň pro mě) být nálezcem takového "pohádkového pokladu".

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. února 2015 v 22:00 | Reagovat

To je opravdu neobvykle bohatý a rozsáhlý depot. Bylo by to zajímavé najít a zpracovat.

3 Michelle Michelle | Web | 28. února 2015 v 22:15 | Reagovat

[1]: Osobně si myslím, že to měl předem promyšlené - že šel hledat už s tím úmyslem mince prodat.
Souhlasím, ten pocit musí být krásný. O to víc mě štve, že jsem těmito místy bloudila, možná přímo na onom kameni seděla a nic :D Každopádně kdyby se něco takového někdy podařilo, dovedu si představit, že bych si parádně užila ten proces identifikace mincí a dohledávání jejich původu, úplně z toho na člověka dýchá historie...

4 Michelle Michelle | Web | 28. února 2015 v 22:23 | Reagovat

[2]: Naprosto souhlasím, ale jak jsem se dozvěděla, je to dost náročný proces. Spousta mincí k sobě časem "přiroste", a je pak těžké je nepoškodit. Čistí se ve vodě s chelatonem a jemňounce leští.
Ještě před 200 lety se prý k takovým nálezům nechovali zrovna uctivě. Kov prostě rozžhavili a vytvořili z něj něco nového. Vede mě to vždycky k zamyšlení nad tím, co z toho, co považujeme za běžné a relativně bezcenné, bude pokladem pro děti našich dětí :)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. března 2015 v 8:26 | Reagovat

[4]: Těch čistících postupů na takové nálezy je víc a musí se postupovat velmi opatrně, aby se zachovalo co nejvíc z původního obsahu. Postup by měl být co nejpomalejší, nic se nesmí uspěchat, byť to samozřejmě "čističe" láká.

Pamatuju si na jeden velmi zvláštní objev běžných stříbrných mincí z první republiky, který někdo ukryl před poryvy druhé světové války v žumpě. Po několika desetiletích v chemicky velmi agresivním prostředí na povrchu stříbrných mincí vyrostly vrstvy dosud zcela neznámých minerálů, na jejichž popisu si několik mineralogů - u jinak celkem obyčejného nálezu - udělalo vědecké hodnosti :-).

6 Michelle Michelle | Web | 1. března 2015 v 18:31 | Reagovat

[5]: No ano, žumpy jsou plné pokladů... Věřím tomu, protože pamatuji, když jsme ještě žumpu ručně vynášeli, a ač tedy vím, že se pouštím do nevoňavého tématu, člověka až zarazilo, kolik kamenů tam našel. Myslím si, že na vzniku těch neznámých minerálů měly zásluhu hlavně čistící prostředky, aviváže, prací prášky a podobné věci, které opravdu kamenům podobné útvary po čase tvoří.
Ale tedy velmi kuriózní nález :)

7 arcana1 arcana1 | Web | 18. března 2015 v 10:10 | Reagovat

V naší zemi je to s nálezným celkem naprd. Vyloženě to podporuje protiprávní jednání. Jinde mají odměny mnohem vyšší a nesnaží se třeba počítat ceny z hodnoty kovu a né historické hodnoty. Další věc je přístup některých muzeí, kde se nálezy odevzdávají.

8 Michal Čejka Michal Čejka | E-mail | Web | 18. března 2015 v 11:18 | Reagovat

Vždycky jsem přemýšlel, kolik takových pokladů někde v zemi ještě je. :) Takže nezoufej, třeba se Ti jednou podaří ještě něco nalézt.
Ve vedlejší vesnici se v roce 1930 našel džbán s mincemi. Traktor oral na poli a najednou lup - džbánek s mincemi ze 30ti leté války byl na světě. :)

9 Terka Terka | E-mail | Web | 18. března 2015 v 14:20 | Reagovat

Musí být krásné najít takhle velký poklad, jen škoda, že ten člověk polovinu rozprodal. Když jsem bráchovi pomáhala se slohovkou do češtiny, měl přepsat pověst z našeho města či okolí a zjistila jsem, že i u nás by mohl být poklad (který je velmi pečlivě hlídán nějakým... sakra, teď mi to vypadlo :D). Vždycky jsem si přála najít poklad a netuším, zda se mi to někdy povede, ale anít můžu. :)

Hodně oblíbené mince byly také tolary, které razila rodina z Jáchymova. Řekla bych, že byly asi nejoblíbenější, ale vzhledem k tomu, že groše existovaly delší dobu, oblíbenější byly asi ony. :) Zajímavostí je, že tolary byly tak populární, že se jejich název částečně přenesl do USA, kde se začaly používat dolary. :) :D

Ano, hrozně moc mě zajímá historie mincí. Už od prváku na střední škole, kdy jsem to slyšela poprvé. :)

10 N.O.P. N.O.P. | E-mail | Web | 18. března 2015 v 17:20 | Reagovat

Dobrý den,
předem se omlouváme za potíže.
Prosíme o návštěvu našeho webu neoficialniochranciprirody.blog.cz bojujícího za přírodu.
Za každé vyslyšení prosby srdečně děkujeme a doufáme, že nám pomůžete šířit tuto zprávu dál.

S přáním příjemného dne
N.O.P.

11 Kosma Kosma | Web | 18. března 2015 v 20:41 | Reagovat

Super! Četlo se to jako detektivka! :-)No, kdybys to našla ty, tak máš určitě o čem vykládat vnoučatům a možná bys taky objela republiku s přednáškou! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama