Spark (John J. Ratey) - úvod

2. března 2015 v 18:00 | Michelle |  (KNIŽNÍ) PŘEKLADY
Spark, chcete-li Jiskra, s podtitulem revoluční poznatky o cvičení a mozku, je bestsellerem Johna J. Rateyho, profesora psychiatrie na Harvardské lékařské fakultě, který se věnuje především neuropsychiatrii. Jeho kniha již na obalu svému čtenáři slibuje povzbudit psychické obvody k redukci stresu, zostření mysli, pozvednutí nálady, zlepšení paměti a mnoho dalšího. No nezní to pohádkově? Protože mě ano, rozhodla jsem se tuto knihu postupně překládat a svůj, podotýkám volný překlad, zde uveřejňovat. Světe div se, v češtině totiž prozatím dostupná není, anebo alespoň já ji neobjevila. Ale teď už s chutí do toho, autorův úvod čeká :)




Aby člověk uspěl v životě, opatřil ho Bůh dvěma prostředky, vzděláním a fyzickou aktivitou. Ne odděleně, jedním pro duši a druhým pro tělo, ale pro obojí společně. S těmito dvěma prostředky může člověk dosáhnout dokonalosti. - Platón

Úvod

Vytvořit propojení


MY VŠICHNI VÍME, že se díky cvičení cítíme lépe, ale většina z nás neví proč. Domníváme se, že je to proto, že tím redukujeme stres, svalové napětí, produkujeme endorfiny, a tak nám to stačí. Ale ten opravdový důvod, proč se cítíme tak dobře, když se nám v těle rozpumpujeme krev je, že to umožní mozku fungovat nejlépe, jak dovede, a z mého pohledu, tento přínos fyzické aktivity je mnohem důležitější - a podivuhodnější - než to, co přináší našemu tělu. Budování svalové hmoty a zlepšení činnosti srdce a plic jsou v podstatě vedlejšími efekty. Často říkám svým pacientům, že účelem cvičení je zlepšit funkce mozku.

V dnešním světě řízeném technologiemi je lehké zapomenout, že jsme stvořeni k pohybu (jelikož jsme zvířata), protože jsme plánovitě pohyb vyřadili z našich životů. Je paradoxní, že schopnost snít, plánovat a vytvořit společnost, která nás chrání před naším biologickým imperativem k pohybu, má své kořeny v oblastech mozku, která právě pohyb řídí. Tím, jak jsme se v průběhu posledního milionu let neustále adaptovali na stále se proměňující životní podmínky, se vyvinuly naše myslící mozky, a to právě z potřeby zdokonalit motorické dovednosti. Představujeme si naše předky, lovce a sběrače, jako zvířata, která se spoléhala především na svoji fyzickou zdatnost, ale aby přežili dlouhá putování, museli k nalezení a uskladnění potravy využít i své chytrosti. Vztah mezi potravou, fyzickou aktivitou a učením je pevně zakořeněný v drahách našeho mozku.

Jenže my už nelovíme a nesbíráme a to je ten problém. Sedavý způsoben soudobého života je narušením naší přirozenosti a představuje jednu z největších hrozeb našemu dalšímu přežití. Důkazy tohoto můžeme najít všude: 65 procent dospělých z našeho národa (je Američan) má nadváhu nebo je obézních a 10 procent populace trpí diabetem druhého typu, ničivou nemocí, které se dá předcházet, a která pramení z nečinnosti a špatné výživy. Dříve zcela výjimečně postihovala lidi ve středním věku, dnes se stává epidemií už i mezi dětmi. Doslova se zabíjíme a to je problémem napříč celým rozvinutým světem, nikoli pouze oblastí Spojených států, kde vládne nezdravý životní styl spojený s nadměrnou tloušťkou. Co je ještě více znepokojující a čeho si prakticky nikdo nepovšimne je, že nečinnost zabíjí také naše mozky a ony fyzicky sesychají.

Naše kultura nakládá s myslí a tělem, jakoby to byly oddělené entity, a já chci ty dvě opět spojit. Propojení těla a mysli mě fascinovalo dlouhá léta. Moje úplně první přednáška směřující ke kolegům, lékařským odborníkům z Harvardu, v roce 1984, nesla název "Tělo a psychiatrie." Zaměřovala se na nový lék proti agresi, který ovlivňoval jak tělo, tak mysl, na nějž jsem narazil jako rezident pracující ve státním nemocničním zařízení v Massachusetts. Moje zkušenost z práce s těmi nejkomplikovanějšími případy mě vyslala na cestu zkoumání způsobů, jakými nakládání s tělem proměňuje mysl. Byla to okouzlující cesta, a přestože stále pokračuje, je čas předat její poselství veřejnosti. To, co neurovědci objevili za posledních pět let, samotné vykresluje strhující obraz biologického vztahu mezi tělem, mozkem a myslí.

Abychom udrželi naše mozky ve vrcholné formě, naše těla potřebují tvrdě pracovat. V této knize ukážu, jak a proč je fyzická aktivita stěžejní pro to, jak myslíme a cítíme. Vysvětlím poznatky o tom, jak cvičení v mozku aktivuje stavební kameny učení; jak ovlivňuje náladu, úzkost a pozornost; jak chrání před stresem a napravuje následky stárnutí mozku; a jak může ženám pomoci odvrátit někdy bouřlivé následky hormonálních změn. Nemluvím o nějaké své mlhavé představě nastávající při lámání běžeckých rekordů. Vůbec nemluvím o představě. Toto jsou hmatatelné změny měřené na laboratorních krysách, prokázané i u lidí.

Je známo, že cvičení zvyšuje hladinu serotoninu, noradrenalinu a dopaminu - důležitých neurotransmiterů, které figurují v našich myšlenkách a emocích. Pravděpodobně jste slyšeli o serotoninu a o tom, že jeho nedostatek je spojován s depresí, ale ani spousta psychiatrů, které potkávám, o něm nevědí nic dalšího. Neví třeba, že toxická úroveň stresu ničí spojení mezi miliardami nervových buněk v mozku, nebo že chronická deprese určité oblasti mozku zmenšuje. A zase obráceně, nevědí, že cvičení spustí kaskádu neurochemických látek a růstových faktorů, která mohou zvrátit tento proces fyzickým posílením mozkové struktury. Ve skutečnosti, mozek reaguje tak, jako svaly, když je používaný roste, nečinností uvadá. Neurony se v mozku pojí jeden k druhému pomocí takových "lístečků" na něčem podobném větvím stromů, a cvičení je příčinou toho, že tyto větve rostou a raší novými pupeny, čímž v podstatě zlepšují funkci mozku na její základní úrovni.

Neurovědci právě započali studovat účinek cvičení na vnitřek mozkových buněk - na samotné geny. Dokonce i tam, v podstatě naší biologické stránky, našli známky vlivu těla na mysl. Vyšlo najevo, že hýbání svaly produkuje bílkoviny, které putují přes krevní řečiště do mozku, kde hrají klíčovou úlohu v mechanismech procesů našeho vyššího myšlení. Nesou jména jako inzulinu podobný růstový faktor (IGF-1) a vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF) a poskytují nevídaný pohled na spojení mysli a těla. Je to jen pár let, co vědci začali popisovat tyto faktory a to, jak fungují, a každý nový objev přidává tomuto obraz hloubku, která budí údiv. Je stále mnoho věcí týkajících se toho, co se děje v mozku na mikroskopické úrovni, kterým nerozumíme, ale myslím, že to, co víme, může změnit lidské životy. A možná společnost jako takovou.

Proč bychom se měli zajímat o to, jak funguje náš mozek? Zaprvé, je to jedna velká show. Právě teď přední část vašeho mozku vysílá signály o tom, co čtete, a to, kolik toho vstřebáte, má mnoho společného s tím, zda jsou v rovnováze neurochemické látky a růstové faktory, které svážou neurony dohromady. Cvičení má zdokumentovaný, dramatický vliv na tyto základní složky. Připravuje tu správnou půdu pro to, že když si sednete k učení, tato stimulace posílí odpovídající spoje; s tím, jak znalost pilujete, obvod vytváří své vymezení, jako když vyšlapáváte cestičku skrze les.
Důležitost vytváření těchto propojení je rozhodující pro všechny problémy, kterým se v této knize věnuji. V případě, že se chcete vypořádat s úzkostí, je například třeba, abyste nechali některé dobře prošlapané cestičky zarůst a zároveň drželi vyšperkované alternativní trasy. Porozuměním takovým interakcím mezi vaším tělem a mozkem, můžete ten proces řídit, chopit se řešení problémů a získat to, že ve vaší mysli půjde vše jako po másle. Pokud jste dnes ráno půl hodiny cvičili, máte to pravé nastavení mysli k tomu klidně sedět a soustředit se na tento článek a váš mozek je daleko lépe vybaven k tomu si jej zapamatovat.

Vše co jsem za posledních patnáct let napsal bylo zacíleno na to poskytnout lidem informace o jejich mozcích. Váš život se změní, když máte znalosti o tom, jak váš mozek pracuje. Odstraní to z rovnice pocit viny, když si uvědomíte, že existuje biologický základ pro určité emocionální problémy. Na druhou stranu, když uvidíte, jak můžete tuto biologii ovlivnit, nenechá vás to cítit se vůči tomu bezmocnými. Tohle je bod, ke kterému se se svými pacienty stále vracím, protože lidé mají sklon si představovat mozek jako velitele záhadně vydávajícího příkazy ze své slonovinové věži, z vnějšku nedotknutelného. Ne tak úplně. Cvičení tyto bariéry boří. Doufám v to, že pokud porozumíte tomu, jak fyzická aktivita zlepšuje funkci mozku, budete příjemně motivování k jejímu zahrnutí do vašeho života a nebudete ji vnímat jako něco, co byste prostě měli dělat. Samozřejmě, že byste měli cvičit, ale nehodlám zde vést kázání. (Pravděpodobně by to nepomohlo: experimenty s laboratorními krysami ukazují, že nucené cvičení nefunguje tak docela, jako to dobrovolné.) Pokud se dokážete dostat do bodu, kdy si pravidelně sami sobě říkáte, že cvičení je něco, co chcete dělat, pak tím vytyčujete kurz k jiné budoucnosti - takové, která je méně o přežívání a více o prospívání.

V říjnu 2000 badatelé z Univerzity v Duke publikovali v New York Times studii ukazující, že pro léčbu deprese je lepší cvičení, než sertralin (Zoloft). Jaké skvělé zprávy! Naneštěstí byly pohřbené na straně čtrnáct v sekci o zdraví a fitness. Kdyby se cvičení stalo pilulkou, to by bylo otištěné na přední straně, oslavované jako lék století.
Jiné částečky příběhu, který prezentuji, vyplavávají jako bubliny na hladinu - jen k tomu, aby zanikly. ABC World News píše, že cvičení může u krys odvrátit Alzheimerovu chorobu; CNN vysílá zprávy o stále se rozšiřující krizi způsobené obezitou; New York Times pátrá po postupu léčby bipolárních dětí, která spočívá na nákladných lécích, jež jsou pouze okrajově účinné, přesto s sebou nesou strašlivé vedlejší efekty. Co se vytrácí je to, že tyto zdá se nesouvisející hrozby jsou na základní biologické úrovni spjaté dohromady. Vysvětlím jak, tím že se podívám na množství výzkumů, které ještě nebyly pro širší veřejnost zveřejněné.

To, o co se zde snažím, je vypovědět v jednoduché angličtině (já tedy v češtině :)) inspirující poznatky spojující cvičení a mozek a ukázat, jakou hrají roli v životech nás všech. Chci upevnit myšlenku, že cvičení má hluboký dopad na poznávací schopnosti a duševní zdraví. Je to jednoduše jeden z nejlepších léků, který máme na většinu psychiatrických problémů.

Byl jsem toho mezi svými pacienty i přáteli svědkem, část z nich mi dala svolení vypovědět zde jejich zkušenost. Přesto to bylo až daleko za zdmi mé kanceláře, kde jsem objevil ukázkový případ ke zkoumání, v předměstském školním okrsku mimo Chicago. Náznaky toho nejvzrušujícího nového bádání se jen hromadí v příběhu revolučního programu tělesné výchovy. V Naperville, ve státu Illinois změnil tělocvik těla 19 000 studentů v ta snad nejzdatnější z celého národa. Z celého ročníku druháků mělo nadváhu, oproti národnímu průměru 30 procent, pouhá 3 procenta. Co je ještě překvapující a zarážející je fakt, že tento program studenty také změnil v jedny z nejchytřejších v národě. V roce 1999 osmáci z Naperville patřili k 230 000 studentů z celého světa, kteří podstoupili test mezinárodních standardů nazvaný TIMSS (Trendy v mezinárodní matematice a přírodních vědách), jenž posuzoval znalosti z matematiky a přírodních věd. V posledních letech studenti z Číny, Japonska a Singapuru vždy předstihli americké děti v těchto klíčových předmětech, ale Naperville je evidentně výjimkou: když se jeho studenti zúčastnili testu, skončili v matematice šestí a v přírodních vědách jako první na světě. Právě když politici a vzdělanci ve Spojených státech volali na poplach ohledně upadajícího vzdělání a toho, že studenti jsou špatně vybaveni k tomu uspět v dnešní technologiemi řízené ekonomice, Naperville přinesl mimořádnou porci dobrých zpráv.

Za desetiletí jsem neviděl nic tak povznášejícího a inspirativního jako je Napervillský program. V tuto dobu, kdy jsme bombardování smutnými zprávami o nemotivované, otylé a neúspěšné mládeži, tento příklad přináší skutečnou naději. V první kapitole vás tam zavedu. Je to ta jiskra, která mě podnítila k napsání této knihy.



Text článku je volným překladem úvodu knihy Spark od Johna J. Rateyho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. března 2015 v 8:03 | Reagovat

Je to zřejmě věčný souboj mezi fyzickou aktivitou, která se snaží mozek posílit, a mozkem, který se snaží fyzické aktivitě vyhnout :-).

2 Beatrice Beatrice | Web | 18. března 2015 v 18:09 | Reagovat

Skvělý nápad, překládat to! Vždycky jsem tušila, že tyhle věci jsou vzájemně propojené, ale nenapadlo mě to až do této míry. Těším se na pokračování.

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. března 2015 v 20:57 | Reagovat

Zajímavé :) Takové knihy mě vždycky přiměly se začíst...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama